Jak nenakupovat (1)

Po roce a půl prodávání můžu s říct... asi jsem se pro to nenarodila. Rozhodně ne pro železářství. Tedy samozřejmě mi to přináší pozitiva, za která jsem vděčná, protože teď toho vím o hodně víc o "chlapských" věcech, z čehož mám dobrý pocit, ale to není to, o čem chci psát.
V tomhle příspěvku bych se ráda zaměřila na věci, které mi jako prodavačce vadí a proto bych radila všem, aby se jim vyvarovali.
Jako samozřejmě, určitě jsou osoby sluníčkové, které se smějí a jsou milé každý den, ale k těm já prostě nepatřím. Pro účely tohoto postu tedy přijměme předpoklad, že každá prodavačka je udržkovaná baba topící se momentálně ve vražedných PMS náladách. Když zrovna není, určitě jistou etiketou neurazíme. A pokud je, vyhneme se zkaženému dni jak našemu tak jejímu.

Poznámka: Moje poznatky vycházejí z klientely železářství - povětšinou muži středního vzdělání a dědové, kteří vykládají, jak si měli za komunismu víc nakrást. Normální člověk určitě nemá s chováním v obchodě takové problémy jako právě tyto a další rizikové skupiny, ale stejně...

Poznámka 2: Nakonec jsem se nějak rozepsala, rozdělím to tedy na části, zde máte první z nich.

Nebuďme familiérní
Na začátek něco, co by podle mě měla být samozřejmost - prodavačům netykáme. Pokud je neznáme samozřejmě. A co jako že jsem holka a že jsem mladá, husy jsme spolu nepásli! Nejsem nijak moc nadšená ani z familiérních oslovení, která si mnoho starších pánů osvojuje - dcerko, slečinko, dívko, lásko... Ne, fakt ne. Stejně tak si dovedu představit, že prodavač, ač atraktivní, by nebyl nadšený, kdybych mu začla říkat "chlapáku". Jsme cizí lidé, sice on pro mě poskytuje určitou službu, ale základní slušnost by stále měla být zachována. Bohužel moje smůla je, že spousta lidí zná mého otce (který je vlastník obchodu, je to rodinný podnik) i mamku a myslí si, že jim to dává právo mi tykat a chovat se až moc familiérně.

Nedělejme vtipy
Možná si myslíme, že náš smysl pro humor je nepřekonatelný, ale nemusí tomu tak být. Proto pokoušet se o humor v internakci s cizím prodavačem mi přijde jako velká hloupost. Nemusí mít zrovna náladu, nemusí sdílet náš humor, může to urazit jeho jemnocit. Já prostě nepatřím k lidem, kteří se dokážou ze slušnosti smát, i když občas se přemůžu, ale radost z toho nemám. Preferuju neutrální nakupování bez zbytečných snah to ozvláštnit, protože prostě nikdy nevíme, jaký je ten druhý. Nejhorší nápad je vtipkovat o partnerovi, jak je hrozný, jak neumí tohle a tohle... Nelíbí se mi to u žen a přímo to nechápu u mužů. Proč si myslejí, že vykládat mladé ženě o svojí "strašný starý" je dobrý nápad? Určitě se nehodí ani humor s "flirtovacím" podtextem, hlavně od těch starých dědů je to docela creepy :-D

Nekomentujme přehnaně
Pracuju v železářství. Používám pracovní rukavice. Černé. Přesto strašně moc zákazníků cítí potřebu se mě v žertovném stylu zeptat, jeslti mi je zima, případně koho jdu vraždit. A to i v létě. I kdyby mi zima byla, co je komu do mojí termoregulace? Proto bychom se měli vyvarovat poznámek o něčem, co nám přijde zvláštní na vzhledu prodavače, protože to pravděpodobně už slyšel ten den stokrát a začíná mu to lézt na nervy. Výjimku bych dovolila, pokud se jedná o kompliment, ale zase musíme vědět, kde je hranice. Pokud pochválím utahané prodavačce náušnice, máme z toho obě lepší pocit. Pokud mi ale zákazník řekne, že mi sluší kalhoty, tak je mi jasné, že se mi kouká na zadek, což asi není ideální. Ano, zažila jsem to :-D

Nevylévejme si srdce
Nerada vám to říkám, ale vaše životní osudy jsou prodavačům naprosto ukradené. Není to určitě pravidlem, ale troufnu si říct, že valná většina nemá náladu a většinou ani čas na to, aby poslouchala vaše vyprávění o věcech nesouvisejících s obchodem. Taky je nijak zvlášť nezajímá, na co si danou věc kupujete. Samozřejmě většina uvítá nějaké hodnocení výrobku, protože na základě toho můžou dále doporučovat či upozorňovat na vychytávky v použití, taky do jisté míry potřebujou vědět, na co to chcete, hlavně v železářství, ale prostě... nic se nemá přehánět. Že paní potřebuje lepidlo na spravení židle, to je užitečná informace. Historka o tom, kdo ji rozsedl, už je informace navíc.

Hlídejme si děti 
Tohle ani nepotřebuje komentář. Děti jsou hravé, do všeho hrabou, vše přenášejí, vše ohmatávají. Není rozhodně dobrý nápad nechat je pobíhat po obchodě. Především po obchodě, kde je mnoho ostrých a těžkých věcí, které rády padají na nohu, v tom lepším případě. Kupodivu valná většina rodičů to považuje za samozřejmost, a pak za sebou zanechávají spoušť!

Nepřehánějme ochotu
Jestli mě něco dokáže rozzuřit, tak je to moc aktivní zákazník. Proto bych doporučila - nepomáhejte, pokud vás o to prodavač nepoprosí. Já někdy pomoc potřebuju, protože toho hodně neunesu, všude nedosáhnu a podobně, ale prostě zákazník, který mi strká ruce do mojí práce, mi akorát překáží. Dále bych doporučila zboží, které jste si rozmysleli, nenosit zpátky do regálu. Můžete si myslet, že víte, kde jste to vzali, ale pravděpodobně v tom uděláte bordel a naštvet personál :-D Zkrátka méně je někdy více.




Kdyby tohleto každý dodržoval, byla bych naprosto šťastná. Sama se snažím se podle toho řídit, protože co sám nerad, nedělej druhému, že ano!
Příště vám zprostředkuju nejčastější hlášky od zákazníků, které dokážou zaručeně vytočit :-)