Meditace k obnovení rovnováhy

Dneska bych se s vámi ráda podělila o velice stručnou meditaci, kterou používám vždycky, když cítím, že nejsem tak úplně ve své kůži. Když je mi fyzicky nebo psychicky zle nebo se cítím prostě "šedivě". Docela často ji dělám i za pochodu někde venku nebo třeba doma, když jsem pro nic za nic protivná na ostatní, prostě je to takové univerzální, kdykoli potřebuju vylepšit náladu nebo doplnit pozitivní energii :-)

Jen chci předem říct, že se tady nesnažím být nějaký odborník na čakry nebo působení barev, tohle cvičení jsem sice na nich tak trochu založila, ale je pojato velice subjektivně a je uděláno tak, aby bylo mně osobně příjemné, ne na poznatcích lidí, kteří se tím zabývají a narozdíl ode mě o tom něco ví. Jen abyste věděli :-)

Je čas se dát do pořádku a naplnit se barvami. Je čas barvy vyzařovat a být pozitivní, je čas zase dostat všechno pod kontrolu. Základem je země, na které stojím. Velká koule životní síly, která bublá a tvoří. Cítím, jak mi po nohou stoupá nahoru krásná červená barva, zářivá a odhodlaná tvarovat svět a dělat ho lepším. Usazuje se v oblasti kostrče, kde se rozzáří a naplňuje mě optimismem a energií uskutečňovat to, co si přeju. S touhle zářivou, nádhernou červenou pro mě není žádná překážka problém. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Po nohou mi začíná ze země šplhat oranžová, cítím teplo, jak se dostává až do břicha, kde se z ní stává sytá, zářivá, oranžová koule. Dává mi jistotu, kterou můžu čerpat z přítomnosti druhých lidí, které mám ráda. Možná se mnou teď zrovna nejsou, ale díky teplé oranžové záři můžu cítit jejich přítomnost a radovat se z ní. Cítím, jak moc je mám ráda a jak mi pomáhají v tolika věcech, které dělám. Vím, že spolu toho můžeme tolik dokázat, protože víc hlav víc ví a víc rukou víc udělá. Cítím, že jsem součástí kolektivu, ve kterém je mi dobře a který mě inspiruje. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Cítím radostné chvění, když mi po nohou pomalu začíná stoupat žlutá, která se nakonec usazuje někde tam, kde mám bránici. Nádherné, žluté světlo zářící do okolí. Cítím, že ač součást kolektivu, jsem neopakovatelná osobnost. Nejen mezi lidmi, které znám, ale na celém světě. Nikdo nemá stejnou žlutou jako já. Cítím svoje individuální schopnosti, ve kterých vynikám, svoje přáni a sny, které s energií červené a spoluprácí oranžové dokážu dovést do neopakovatelného a jedinečného konce. Vím, že mám potenciál svou osobností užitečně přispět svému okolí. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Cítím chladivé uklidnění toho všeho, čím mě předchozí barvy rozechvěly, když do mě z okolí začíná proudit zelená. Nechávám se jí obklopit a ona si nachází cestu do mého těla, kde se rozzáří ve středu srdce. Cítím, jak mi sedí v hrudi a ozdravuje moje tělo i mysl, přináší svěžest a pohodlí. Cítím, jak mě pročišťuje a obnovuje, odnáší nánosy strachů a nemocí, které mi ležely na srdci. Cítím, že s její pomocí nejen že dokážu být zdravá a klidná, ale můžu také ozdravovat své okolí a naplňovat ho klidem a pohodou. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Začínám se ještě víc povznášet na mysli, když do mě odněkud shora začíná proudit nádherná modrá barva. Nakonec se usadí v oblasti krku, kde se rozzáří do všech stran. Obrací moji mysl o kousek výš a dává mi důvěru v to, že nejen vůle a vědomé činy mohou správně ovládat můj život. Přináší mi intuici a pobídnutí, abych nezapomínala na svůj vnitřní hlas, který mě řídí správným směrem, přestože nechápu přesně proč. Cítím, že mi dává schopnost lehce komunikovat se svým vnitřním světem, ale i se světem okolo mě. Představuji si, jaké krásné tóny a jaká vlídná slova mohu vydat z hlasivek, které jsou prozářeny tou krásnou modrou barvou. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Něžná modrá prýštící zeshora začíná pomalu přecházet v indigovou, která se usazuje na mém čele, mezi očima. Září do mé mysli a já cítím, že mi otevírá dveře, které mi byly dosud zavřeny. Dává mi nahlédnout do světa, kde sídlí bytosti, které nade mnou bdí a pomáhají mi. Nikdo neví, co jsou zač, jenom já, protože jsou tu pro mě. Cítím, že mohu do nich vložit svou důvěru, protože mi dokážou pomoci s čímkoli, a to tak lehce, jak si nikdo z nás na zemi nedokáže vysvětlit. Cítím, že mě pobízejí, abych jim naslouchala, abych jim vložila do rukou svůj osud, protože se o mě dobře postarají. Cítím se ujištěna a uklidněna, že za vším, co dělám, se skrývá nějaký smysl, přestože si ho někdy hned neuvědomím. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Začínám vnímat, že se mi do hlavy zeshora vlévá poslední barva, krásná a sytá fialová. Usazuje se na vrcholku hlavy a její příliv nepřestává, zářivá koule sedící mi na hlavě se zvětšuje a nemá omezení. Cítím, že je to přímá cesta, přímé spojení s tím, kdo je nade mnou. Nikdo neví, kdo nebo co to je, jenom já to vím, protože je tu jen pro mě. Cítím, že ke mně neustále promlouvá. A také cítím, že většinou nerozumím nebo vůbec neslyším, je tu neustále prostor pro sebezdokonalování, kterým se můžu po krůčcích přiblížit ke věcem, které skrývá fialová barva. Cítím, že jsem součástí něčeho, co převyšuje mou osobu a můj život. Přesto ale vím, že já, v tento moment a na tomto místě, jsem nenahraditelná. Že mám sílu vykonávat to, o čem sním, že jsem užitečnou součástí a zároveň neopakovatelným jedincem, že mám sílu léčit své okolí a obohacovat ho myšlenkami zformulovanými do správných slov, že je o mě postaráno a ten, kdo nade mnou bdí, mi není skryt, pokud budu pozorně sledovat a poslouchat. Prodýchávám tuto barvu, cítím, jak v mém těle září a jak mi přináší radost.
Prodýchávám všechny barvy, uvědomuji si, že nyní ze mě všechny vyzařují a přinášejí krásu a harmonii jak do mého vnitřního světa, tak do světa vně.
Na závěr si představím, že ze středu mého těla, zrovna tam, kde září zelená barva u mého srdce, vyrůstají křídla. Až moc často jsou celá zkroucená a pomačkaná, není na ně čas a prostor, kde jimi mávat. Ale nyní je to jinak. Pomalu roztahuji svoje krásná, zářící křídla. Žádný prostor kolem mě je neomezuje a já cítím úlevu a potěšení z toho, že se můžu konečně protáhnout. Nakonec svá křídla roztáhnu do jejich plné délky. Nikdo neví, jak jsou velká a jak vypadají, jenom já, protože jsou moje. Vnímám svoje rozpřažená křídla a dokonalou svobodu, kterou nyní mají a kterou mi tím dávají. Naprosto volně, zhluboka dýchám. Tento pocit si můžu vychutnávat tak dlouho, jak chci. V mém těle jsou vyváženy a sladěny všechny barvy a necítím žádná omezení, jen radost, energii a dobrou náladu, kterou mi uvědomění mých barev a křídel přináší.

Tak, tohle je tedy moje meditace :-) Všimla jsem si, že první tři barvy do sebe většinou naliju bez problémů poměrně rychle, ty další ale už chtějí víc soustředění. Ještě mám co trénovat :-)

Doufám, že se vám tento článek líbil a nepřišel vám úplně zbytečný. I když, to byste asi tohle už nečetli, kdyby ano! Děkuji tedy každému, kdo se dočetl až sem :-) Máte i vy svoje meditace nebo nějaké metody, jak se rychle dostat z úzkých ven?