Věříte na jednorožce?

Já ano.

Do domu, kde teď bydlím, jsme se přistěhovali asi před dvaceti lety. Spali jsme nejdřív ve stanu na zahradě, protože bylo na domě hodně práce. Bylo to v létě, takže to nebylo žádné trauma z dětství, naopak :-) Do dnes si živě pamatuju sen, který se mi zdál, když jsem poprvé usnula na posteli po nastěhování do domu. Zdálo se mi, že jsem měla jednorožce. Byl vysoký, krásný a stříbrný a já si ho vedla novou ulicí, ve které jsem teď bydlela, a krmila jsem ho měsíčními nitkami, což byla vlákna měsíčního světla, která se zamotala do trávy a zůstala tam. A to, co se člověku zdá první noc v nové posteli, se přece vždycky splní, ne? :-)

Pravděpodobně si teď říkáte, co to sakra melu. Proč sem zas tahám jednorožce? No, to máte tak... mám je ráda a chci je tady mít :-D O racionální vysvětlení bych se mohla snažit, ale beztak by mi to nikdo nesežral. Zkrátka a dobře, když už tu budu mít duhu, jednorožci a jejich přátelé nemohou chybět, jak vidíte, dokonce jsem si na to všechno udělala speciální rubriku :3 No nic, zpět k jednorožcům!

Někde jsem slyšela, že myšlenka jednorožce vznikla, když lidé našli vyplavené rohy z narvalů. Nevím, co je na tom pravdy, ale něco na tom možná bude. Osobně mi úvaha, že roh měl na hlavě kůň, taky přijde racionálnější, než že ho měla na hlavě ryba :-D I když narval samozřejmě ryba není, ale to tehdy určitě neřešili a nebudu to řešit ani já teď. Řekla bych, že nejrozšířenější je dnes představa evropského středověku, kde je jednorožec symbolem panenství, čisté lásky a dvornosti. Taky se věřilo, že jeho roh má léčivé vlastnosti, hlavně při ochraně proti jedům.

Pro mě je jednorožec symbolem něčeho vznešeného, ale ne mocí nebo magií. Je to vznešená krása vzešlá z přírody a fantazie. Je to něco, co nemůže být zraněno ani zničeno žádnou zlou vůli ani násilím. Je to síla, která nebojuje fyzickými prostředky, přestože nosí špičatý roh. Je to síla ducha, vůle a moudrosti. Kdybych měla říct, jak si vizualizuji svého duchovního průvodce a strážce, byl by to jednorožec. Jak už jsem říkala, mám ho spojeného hlavně s přírodou a klidnými místy. Málokdy si přeje být viděn, proto ho taky skoro nikdy nikdo nevidí. Nestará se o nás a náš svět, protože ten jeho je zcela odlišný a platí v něm jiná pravidla. Nepřipadá mi jako bytost, která by měla zájem o záležitosti jiných, protože na něho nemají žádný vliv. Pokud se zjeví, tak to není proto, aby předal nějakou radu nebo zprávu, podle mě to prostě znamená, že se cítí příjemně ve společnosti toho, komu se rozhodl ukázat. Není plachý, jen nemá zájem na sebe upozorňovat před lidmi, kteří by to stejně nepochopili. Jeho roh je podle mě připomínka, že to, že máte něco ostrého, ještě neznamená, že s tím musíte nutně šermovat všude okolo a někomu třeba i ublížit.

Navzdory tomu všemu, co jsem teď napsala, jsem ale přesvědčená, že jsou jednorožci, kteří se rozhodli žít mezi námi. Samozřejmě se nejeví jako koně s rohem, ne, vidíme je jako obyčejné lidi. I když při bližším pohledu poznáme, že až tak obyčejní nejsou. Takový člověk se může zdát jako pyšný a odtažitý. A určitě mnoho z nich i je. To jsou pak taková jednorožčí hříbátka, která z toho buď vyrostou, nebo je něco sežere, protože jak víme, pýcha předchází pád. Jednorožec narozený jako člověk, který roste jako křoví u cesty (nebo jak se to říká), je spíš pro zlost. Ale jsou i takoví, kteří to vezmou za správný konec. Lidé, kteří jsou klidní a vzbuzují respekt, přesto si nepřejí řídit a ovládat. Lidé, které není snadné blízce poznat, kteří nesnadno milují, ale když už milují, tak jsou věrní a nepřelétaví. Lidé, kteří víc než cokoli jiného ocení čest, spravedlnost a dobrou vůli. Lidé, ze kterých vyzařuje světlo a dodávají nám pocit bezpečí. A nebo jsou to možná prostě lidé, kteří nás našli ležet, starali se o nás, pomohli nám a jsou pro nás jedineční, stejně jako pomyslný poslední jednorožec? :-)

Když se vrátím na začátek, ke svému snu, vím teď samozřejmě něco, co jsem jako dítě nechápala. A to, že jednorožec není věc, která se dá vlastnit. Ať už jako bytost nebo jako koncept všeobecné krásy a vznešenosti, je to podle mě něco, co si člověk musí zasloužit. Nikdo jen tak nejde do lesa, aby se kouknul na jednorožce. Nejdřív musí hledat a hledat a i pak mu může vytoužený odlesk měsíčního světla na kopytech unikat, stejně jako nám i po dlouhém hledání duchovního klidu a velkorysosti může náhled dojít trpělivost, stejně jako nad námi může v nestřeženou chvíli opět zvítězit naše ješitné ego, přestože jsme si tolikrát umiňovali, že být vlídný je důležitější než mít pravdu.

Nevím, co napsat na závěr. Snad jen že doufám, že nikdy nepřijde den, kdy přestanu snít o jednorožcích.



Teď by mě zajímalo, jak se asi tváříte na takovýto článek :-D No snad vás v tomto chladném dnu trošku potěšil, kdyby už jen ty krásné obrázky! Které jsou všechny z DeviantArtu, sluší se říct. Napište mi, jaká je vaše oblíbená nadpřirozená nebo pohádková bytost? A také jestli by se vám líbilo, kdybych o nich udělala takový menší článkový seriálek... :-)