Kancelář pro styk s matérií

...aneb má "obhajoba shopaholiků" ;-)


Dnes jsem se vrátila z Prahy, kde jsem se podívala do pár obchodů, o kterých jsem dosud jen četla na vašich blozích (nojo, balík z vidlákova :-D), takže jsem si domů přivezla pár zajímavých artefaktů. Taky jsem se po cestě stavila pro svou pravidelnou objednávku z Avonu a ještě do třetice jsem si na poště vyzvedla zásilku z mého oblíbeného obchodu s kosmetikou. Pěkně se mi to sešlo! A jak jsem si tak kráčela domů pod tíží všech těch hmotných statků, říkala jsem si... líbí se mi to a nebo ne?

Pamatuju si, že jako dítě jsem měla období, kdy jsem byla znechucena svou hmotnou podstatou. Připadalo mi odpudivé, že dostávám pořád nějaké hračky, dárky a věci. Dokonce i to, že musím jíst, mi přišlo strašně povrchní. Přála jsem si objevovat podstatu bytí a promlouvat s duchy stromů, ne se cpát a hrát si s bárbínkama!

Naštěstí jak šel čas, našla jsem si přece jen cestu ke svému tělesnému já. Pochopila jsem, že je mi líp, když myslím občas nejdříve na hmotu a potom teprve na ducha a že oběd mému štěstí skutečně prospěje víc než převelice zajímavá přednáška absolvovaná o hladu. Po pravdě, byl to pro mě celkem objev :-D Ale ani tak jsem nepotřebovala obklopovat se kvanty věcí, pořád jsem byla ten, pro koho bylo důležitější mluvit s duchy stromů.

Ovšem pořád víc a víc jsem si všímala, že mi dělá radost nakupovat, pořizovat si nové věci, těšit se z pocitu toho, že vlastním něco, co je jenom moje. To už bylo na vysoké škole, protože dokud jsem byla doma, všechno bylo všech, tak to u nás prostě chodilo :-) A samozřejmě když jsem si sama začala vydělávat, je to ještě mnohem "horší" :-D Moje radost z nakupování a pořizování věcí se teď může plně projevit. Tedy, pořád se nepovažuju za nějak moc rozhazovačnou, přece jen jsem z původně chudých poměrů a vím, že člověk nepotřebuje většinu z toho, o čem si myslí, že bez toho nemůže žít. A tak jsem si tak kráčela a v duchu jsem si říkala... má to nějaký smysl? Proč to prostě nezahodím a nejdu si povídat se stromy? Co je to za podivnou kulturu, kde se lidé zajímají víc o to, co si zas nového pořídí, než o to, jestli je nebe modré a sluníčko svítí? Když si procházím svoje oblíbené kanály na youtube, přijde na mě taková marnost. Proč mi ti lidé vyprávějí o tom, co si nakoupili? Proč nemluví radši o tom, že je Země čím dál víc špinavá a měli bychom s tím něco dělat?

Takové úvahy mě občas přepadnou. Ale víte, co si myslím? Myslím, že takovéhle myšlenky jsou nefér. Vůči ostatním i vůči sobě. Pravda, peníze nemůžou koupit štěstí, ale můžou ho alespoň na omezenou dobu zatraceně dobře nahradit. Jak jsem o sobě zjistila, jsem už zkrátka materiální žena. To neznamená, že mě nezajímá můj duchovní rozvoj, ale prostě mám radost z věcí, na které si můžu sáhnout. Když si dám dohromady, kolik radosti mi už přinesly různé krámy související s mými oblíbenými seriály a hudebními skupinami, které tak ráda nakupuju, málem bych se už začala přít s tím rčením o penězích a štěstí :-D

To, na čem záleží, je, jestli máme radost. A způsob, jakým si tu radost přivodíme, není něco, co by měl kdokoli soudit. Pokud má duše radost, může směřovat ke klidu, a o to přece jde, abychom měli klid a tím získali dokonalou spokojenost. Pokud se někdo rozhodne, že odhodí všechno, bude putovat a tím najde sám sebe a svůj klid, v pořádku. Pokud se někdo rozhodne, že se obklopí věcmi, které ho těší, a tím si vyrobí svoje štěstí, taky v pořádku.

Naše tělo je nakonec součástí materiálního světa a tenhle svět na nás skrz tělo působí. Obklopovat se věcmi, které nás těší, je myslím přínosné i pro naši duši. Vůně, barvy, tvary, fluffy roztomilé ňuňu objekty... všechno, co se nám líbí, vytváří kolem nás příjemnější prostředí a tím i příjemnější nás vnitřek :-)

A když to vezmu opačně, my zase působíme skrz naše tělo na svět. Já osobně si to představuju tak, že je moje malé tělíčko a za ním je nekonečný vesmír, ve kterém žije moje duše. Ale málokdo vidí dovnitř, moje duše se prezentuje pro většinu světa jen mým tělem, je to taková kancelář pro styk s matérií :-) A je samozřejmé, že chci, aby moje kancelář dělala dobrý dojem, protože proč by se někdo zajímal o celý vesmír uvnitř, když ho odstraší už vstupní přepážka? Proto si přeju svou kancelář dobře živit, starat se o všechny její aspekty ke své spokojenosti a stejně tak ji i odívat, aby byla náležitě reprezentativní. A to všechno souvisí s tím, že vyrazím na nákupy a užiju si krásné chvíle vybíráním pozlátek pro svou kancelář.

Nic není černobílé, nákupy a rozmluvy s duchy stromů se navzájem nevylučují. Pokud se někdo stará pečlivě o svou vnější krásu a pohodlí, neznamená to, že se stejně dobře nestará o vnitřní krásu a pohodlí. Myslím si totiž, že v mnoha případech to spolu prostě souvisí a jedno nejde bez druhého, to je aspoň moje filozofie.

Rozhodně neodsuzuju mnichy a poutníky, kteří našli mnohem větší moudrost a osvícení, než v jaké já můžu v tomto svém životě doufat. Ale kdybych mohla, vzkázala bych všem, kdo odsuzuje konzumní společnost, že toto je součást naší cesty a musíme si jí zkrátka projít.

Tím nechci říct, že mi připadá v pořádku plýtvat a nepomýšlet na zítřejší svět. Ani že si někdy nepřeju zahodit všechno, co mě tíží, a prostě jít a být dokonale volná právě tím, že nic nemám. Ale to už je zas jiný příběh... :-)